Srpen 2011

Chvilka poezie aneb zítra v Egyptě

28. srpna 2011 v 13:26 | Corniana |  Chvilka poezie...
Egypte, ty horká země,
pouště, moře, přijmete mě?
Jedu vám vstříc na týden,
tak snad to nějak přežijem.
Už se těším na tebe,
moře, modré jak nebe.
V pondělí se vrátím zas,
bez blogu budu čas.
Však deník pro něj zapíšu,
něco sem i připíšu.
Jak? V hotelu je wifina!
Na cestu dám si muffina.
Tak adios mí přátelé,
mějte se tu vesele.
Odjíždím až zítra,
za časného nitra.
Však abyste věděli,
na letiště musím se dostavit v neděli!
Jsem zvědavá let,
snad nebude ze mne stékat pot.
Doufám, že bude to med,
vždyť nabitý mám Ipod!
Ještě k němu sluchátka,
a peníze s prasátka.
Knížku, Ipod, pas,
do Egypta zas.
Už se těším Marplová,
(snad nebude moc surová!)
Připrav se na noční let,
vždyť tam taky nejsme hned.
Pasažéři měli by,
vymyslet si alibi.
Tak teď se loučím zcela vážně,
večer musíme jet z garáže,
v uších zní mi Františkovy lázně,
od Mandrage.
Snad se vám i nahlásím,
žízeň po článku uhasím.

Od nedělní chvilky poezie se na týden loučí
Corniana


Hloubka lesa

19. srpna 2011 v 18:51 | Corniana
Tak. Fotka z tábora. Já ji mám strašně ráda, myslím, že jsou to jedny z nejpovedenějších fotek.

Omlouvám se, že je obráceně:(



Shoda divných okolností

17. srpna 2011 v 13:29 | Corniana
Začala jsem psát. Jsem zvědavá na vaše ohlasy...
Shoda divných okolností

"Ale…já…" "Žádné ale, tohle jste si měla rozmyslet dříve!" křikl učitel a zabouchl dveře od kabinetu. Skvělé. Test jsem napsala na pětku jen proto, že mi ta příšerná Martina půjčila tužku, která nepsala a kdo mi nedovolil si ji vyměnit? Plešák. Tak celá třída nazývala učitele matematiky pro jeho lysou hlavu. Jasmína mu tak říkala jen ve chvílích největšího rozčílení, což se zase tak často nedělo, protože je povahy spíše mírné. Se svěšenou hlavou a pocity bezmoci odcházela pomalu ze školy. Proč já? Proč, když tolik špatných spolužáků zůstane bez trestu, ba naopak s jedničkou, protože všechny odpovědi opsali? Učím se a kvůli jedné tužce… A s těmi to myšlenkami došla až do aleje, kde voněli lípy. Jedině tady se uklidním.
Přišla si jako elfka, ve svých zelených šatech. O elfy, víly, fauny a ostatní stvoření se již od mala zajímala a asi i proto se dokázala zklidnit jen tou omamnou vůní lip. Ještě pár minut se procházela, ale najednou pohlédla na hodinky. Ale ne! Ráchel! Jako blesk vyběhla z aleje a udýchaná doběhla až do lesa opodál. Nabrala dech a letěla až na vysoký kopec. V půlce však o něco zakopla. Klouzala se dolů, ale o kořen stromu se zachytila. Opatrně vyšplhala až ke zrádnému předmětu, který ji přerušil v běhu. Byl to hedvábný sáček s vyšitým pentagramem.
Byl zelený jako mech a pentagram nesl barvu kůry jedle. Jasmína se rozhlédla a když nespatřila nikoho, kdo by sáček hledal, tak ho rozrušeně rozbalila. Vytáhla tarotové karty, malou píšťalu, amulet a knížku. Chvěla se čím dál více. Musela se posadit na pařez, protože se jí zamotala hlava. Ještě jednou si všechny věci prohlédla. Prohlédla si amulet a zjistila, že je z Vltavínu. "Ale, to je přece kámen z vesmíru." Šeptla potichu a v duchu si slíbila, že po schůzce s Ráchel skočí do knihovny, aby zjistila něco víc. Ráchel! Opět si na ní vzpomněla. Věci rychle zabalila do balíčků a hodila do tašky. Než zjistí něco víc, tak Ráchel nic neřekne.

"Ale tohle vypadá zajímavě!" upozornila knihovnice Jasmínu na knihu nadpřirozených tvorů. "Aha, děkuju, myslím, že si už poradím sama." Usmála se a dala tak knihovnici signál k odchodu. Knihovnice si nejspíš nepamatovala, že si Jasmína tuhle knihu už několikrát půjčila. Nic dalšího už ale nenašla a tak vyšla z knihovny a smiřovala domů. Do uší si pustila Enyu. Šla po osamělé uličce, která byla už dávno zašlá časem. Chodila tudy často a ještě nikdy tam nikoho nepotkala. Už jí to ani nepřišlo zvláštní. Dnes však v půli uličky zastavila hudbu, protože měla podivný pocit. Uslyšela těžké kroky. Věděla to. Prostě se to muselo stát. Ale jakože... Ruka ji vzala za rameno. Otočila se a spatřila postavu v karmínově rudém plášti. Něměla sebemenší tušení, kdo to je, ale byla si jistá, že ne člověk. Hlavou jí běželo tolik otázek najednou, ale z přemýšlení jí vytrhla postava. "Ty jsi Jasmína, že?"ozval se sebevědomý hlas a Jasmíně došlo, že je to žena. Kývla. "Měj oči otevřené. A kdybys měla někam odjet, tak ještě chvíli vyčkej. Odpovědi se dočkáš!"domluvila. Jasmína měla spoustu otázek a chtěla odpověď. Ale ta má přijít sama. Chtěla se zeptat kdy, ale postava tam nebyla. A kroky už nebyly slyšet. Jasmína se snažila pochopit, proč ženu očekávala i když jí nikdy neviděla a pochopit i to, co jí řekla.

Mám pokračovat?

Černobíle a zašle

12. srpna 2011 v 9:22 | Corniana |  Fotím.Lidi,přírodu a ostatní...
Aneb dnes na toto téma!

Trošku starší postel...





Co říkáte na nový design?

2. srpna 2011 v 20:55 | Corniana
Ahoj Snílci!


Mám nová design, laděný do pohádkova. Jsem spokojená a miluji horní a dolní volitelný box!
Co na něj říkáte vy?

Fotku v záhlaví jsem bohužel nefotila já:)



Růžová růže

1. srpna 2011 v 10:06 | Corniana


Růžová růže,
co prosímtě zmůže?
Na tváři, jako tvářenka,
nenajde ti muže.