Dobrodružství vyvolené Irene-část třetí

12. března 2011 v 13:05 | Corniana |  Když píšu...
Přeji krásnou sobotu.Další pokračování.

Byla jsem tak napjatá! Okarasiel šel první, já za ním. V chatě byl krb. Ale… hořel. Teda v krbu hořelo. Všechno bylo tak… tak zvláštní. Neměla jsem dobrý pocit. Byly tam židle a byl tam stůl. Na stole ležel dopis. Byl zapečetěný. Okarasiel si ho ale nevšiml. "Okarasieli?Víš, támhle na stole…" "Ano,já vím. Je tam dopis. Počkej…" Otevřel dopis, ale nečetl jej. Zadíval se na obálku a potom mi dopis beze slov podal. Podívala jsem se na něj. Bylo v něm napsáno:
Když nade mnou zvítězíš, jsi volná.
Měl jsem tě rád, táta
Nevěděla jsem, jak zareagovat. Můj otec zemřel loni při lyžování v Alpách. Měla jsem chuť brečet, ale ta věta mě posilnila. Musím zvítězit. "Půjdem ,ne?" řekla jsem slabým hláskem.
"Jo, jdeme,co tady?" řekl Okarasiel a vypadal,že se mu ulevilo. Nevěděla jsem proč. Otevřeli jsme dveře a vyjeli. "Bohužel, dneska musíme jet i za tmy. Už je to jen kousek." řekl najednou jen tak.
Jeli jsme a jeli,nepotkalo nás nic zvláštního. Potom se před námi objevil obrovský starý, černý a ošklivě vyhlížející zámek. "A jsme na místě. Nejdřív budeme dělat, že jdeme v míru,ale pak…" "Já vím. Pak zaútočíme." Byla jsem pořád ještě rozklepaná z návštěvy chatky. Ještě než jsme se vydali vstříc Akariovi, Okarasiel vytáhl z kapsy kapesní hodinky. Podíval se na ně a trochu znervózněl. "Do pádu poslední hvězdy zbývá jeden den. Když bude v tu dobu Akariel už poražen, nic se neděje, ale jestli ne,tak…" "Já vím. Vím,co se stane. Tak jdeme na to?" Okarasiel pokynul hlavou. Vjeli jsme směrem k bráně, kde stáli dva rytíři v ponuře šedém brnění. Avšak o tom, že jsou nebezpeční, a to nejen pro nás, jsem vůbec nepochybovala.
Jeden se nás drsným a hrubým hlasem zeptal, kdo jsme a z jakého důvodu se chystáme dovnitř. "Jdeme od Azurového krále. Možná jste o něm slyšeli. Jdeme za králem, kvůli…ehm…ó ano! Král mu chtěl jen popřát nový rok a tak mně… e-teda nás poslal. He." Ještě nikdy jsem neviděla Okarasiela tak nervózního. I když sama bych to asi nezvládla. Nechali nás projet. Potom jsme přijeli k obrovské dřevěné bráně. Okarasiel mi dal pokyn, abych slezla z koně a tak jsem i udělala. Okarasiel zaklepal těžkým olověným klepadlem a poslal mi významný pohled. Netrvalo dlouho a otevřel malý, vousatý mužík a písklavým hlasem řekl: "Král Akario vás už očekává." oba jsme se s Okarasielem podivili, protože jsme nečekali, že nás čeká. Procházeli jsme se temnými chodbami, které byly celé vymalované na černošedou barvu. Všechno působilo tak ponuře, prázdné zdi a pavučiny ve mně budily hrůzu. "Ehm… jen vás chci upozornit, že král nemá rád nezvané návštěvy." řekl ušklíbavě mužík, co nás přivítal. "Řekl jste, že nás očekává,tak snad…" "Ó ano, já zapomněl.Ne tak zprudka..ehm…mladý pane." řekl opět ušklíbavě a výsměšně.
Asi ještě pět minut jsme procházeli chodbami a komnatami, než si opět mužík významně odkašlal. Stáli jsme před velkými zlatými dveřmi. Zaklepal, otevřel a hned za sebou zase zavřel.
Z místnosti jsme slyšeli jakési huhlání, potom otevřel a gestem nás pozval. Okarasiel mi ještě pošeptal, že mluvit bude on. Vstoupili jsme do obrovského sálu, celého ze zlata. Proti nám trůnil Akario. Poklonili jsme se mu. "Jsem slavný a udatný král Akario. Slyšel jsem,že vás poslal Azuro z Azurového království. Přespíte u nás." řekl to tak hlubokým chraptivým hlasem, že jsem ho málem začala napodobovat. Musela jsem zadržovat smích, ale když se na mě Akario podíval takovým opravdu hnusným pohledem, hned jsem přestala. "A kdo je tvoje společnice?" řekl ušklíbavě a já si pomyslela, že se svým trpasličím sluhou se k sobě skvěle hodí. Pak Akario začal zase mluvit: "Hej, ty tam!Připrav jim pokoj!" zařval tak, že kobereček, co měl před svým trůnem odletěl na druhou stranu sálu.
Trpasličí sluha(tak jsem se rozhodla mu říkat) otevřel dveře a vedl nás do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 12. března 2011 v 13:22 | Reagovat

Máš výborný záhlaví ;)

2 sabinátor sabinátor | 12. března 2011 v 14:38 | Reagovat

diiky :-D  :-D

3 poznamkovnik poznamkovnik | Web | 12. března 2011 v 20:00 | Reagovat

[1]:Moc děkuju:)

[2]: Proč děkuješ?To je moje záhlaví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama