Leden 2011

S.K.V.Ě.L.Á (nálada)

31. ledna 2011 v 19:23 | Corniana |  Já...(ano, ten nenapravitelný snílek)
No comment
Takže kdo chce slyšet důvody proč se mám dnes skvěle(nikdo,já ne atd. se nebere jako odpověd)?


Mám se skvěle...

...protože mám samé jedničky na vízo

...protože jsem dostala krásnou skladbu na klavír od Smetany

...protože bylo dneska skvělé počasí

...protože jsem napsala článek na blog

...protože jsou v Pátek prázdniny

...protože se zítra nechám ostříhat na mikádo

...protože dávají Ulici

...protože mám kočku na klíně

...protože ve slohu teď popisuji Okarasiela

...protože mě nikdo nemůže naštvat

...protože jsem měla dobrou večeři(kdo by neodolal masovým kuličkám z obchodu Ikea?)

...protože jsem dnes dostala jedničku z matiky

...protože jdu v Neděli na Robina Hooda

...protože mám v Sobotu další lekci focení

...protože mi děda nabídl práci(s foťákem)

...protože 100 a 100 je 200(de pusu nevěstě...trapná hláška spolužáků)

...protože se radost skládá ze skvělých maličkostí!

Dobrodružství vyvolené Irene- část druhá

30. ledna 2011 v 13:35 | Corniana |  Když píšu...
První část jste mohli číst v předchozím článku.Chvalte,kritizujte,ale nedělejte reklamy.


K tobě jsme přidělili...Moment prosím" dopověděla zrzka a usmála se. Netrvalo dlouho a zase mluvila. "Ano,k tobě jsme přidělili Okarasiela. Okarasieli." podala pokyn a ukázala na postavu v kápi, co mně sem přivedla. Byl to skoro ještě kluk, měl černé vlasy, bledou pleť a milé oči. Když mi došlo,že s tímhle člověkem.. pardon andělem, budu trávit většinu času, zaradovala jsem se. "A prosím, nikomu o nás neříkej. Okarasiel tě teď doprovodí domů. Pa a zítra přijď, cestu najdeš." dořekla.Okarasiel mně nějak dostal domů, pomyslela jsem,že je to fajn, alespoň nemusím pěšky.

Ráno jsem vstala okolo půl deváté, byl víkend. Uvařila jsem si kafe a na stole jsem našla obálku. Bylo tam ozdobným písmem napsáno IRENE. Otevřela jsem jí. Bylo v ní napsáno: Irene,vyzvednu tě v devět.
                                     Tvůj věrný Okarasiel

Koukla jsem na hodiny a zjistila jsem, že je za pět devět. Okamžitě jsem se oblékla,nalíčila,umyla si zuby. Když jsem to všechno dodělala, v obýváku už čekal Okarasiel.
"Můžeme jít?" řekl a podíval se na hodinky. Přikývla jsem.



Zase jsme se ocitli v té místnosti. Teď zela prázdnotou. "Pojď,něco ti ukážu." dal mi pokyn, abych ho následovala a mrknul na mě. Přešli jsme do rudé místnosti. Nic, ale opravdu nic tam nebylo. Jen uprostřed skleněná vitrína. Bylo tam naprosto úchvatné bílo-stříbrné brnění a meč. Meč byl na rukojeti krásně zdobený. Byly na něm vyryté květiny. "No, myslím, že ti to brnění bude sedět, co ty na to?" vyrušil mně Okarasiel. "Je nádherné, já…" "Tak si ho obleč. Budeš ho potřebovat."


V brnění mi to slušelo. Černé vlasy k brnění sedly. Potom jsme prošli několika chodbami a místnostmi, až jsme došli k velkým dřevěným dveřím. Okarasiel je otevřel. Před námi se rozprostřela úžasná údolí, jako z pohádky. "Vidíš ty hory támhle? To je jeho údolí. Údolí smrti. Údolí Akaria." při posledním slově mi přejel mráz po zádech. Byla to krásná krajina.
"Za chvíli přijde Anna, chce se rozloučit. Koně už jsou osedlány. Samozřejmě pojedu s tebou. Nejenom, že jsi můj typ člověka, ale musím." "Ehm… My někam jedem?" překvapeně jsem se zeptala. Okarasiel se usmál, pak nahodil výraz starého a zkušeného a pak se zase usmál. Téhle kombinaci jsem neporozuměla. "Jasně! Jedem porazit Akaria. Jsi vyvolená.
Potom přišla Anna, rozloučili jsme se a pak… Pak jsme vyjeli. Okarasiel dostal černého
já bílého koně. Příroda tady byla krásná. Rozmanité květiny, zvířata a motýli byli všude.
Najednou jsme přijeli k záhonku s bylinkami. Poznala jsem akorát petržel a meduňku. "Nějaké si vezmeme, budou se hodit." "Jo,tak jo." řekla jsem to trochu nejistě, protože jsem nevěděla na co je budeme potřebovat. Jeli jsme dál, slunce pomalu zalézalo za kopce, za chvíli už byla tma.
Byla jsem unavená a asi to Okarasiel poznal. "Tady přespíme." řekl a ukázal na ohniště a malý plácek. Ustlali jsme si na trávě. Brzy jsem usnula.


"Irene, vstávej! Dělej jsou tady!" slyšela jsem hlas Okarasiela a dupot koní. Poznala jsem, že se něco děje, urychleně jsem vstala a shlédla situaci. Bylo tam pár bojovníků a pořád křičeli něco jako "Co tu děláte? Kam jdete?!" Rychle jsme nasedli na koně a ujížděli pryč. Jeli jsme dlouho a dlouho až jsme se objevili před chatkou. Údolí Akaria od nás bylo už jen pár minut, takže jsme nikam nespěchali. Otevřeli jsme dveře chatky. 

Dobrodružství vyvolené Irene- část první

27. ledna 2011 v 14:17 | Corniana |  Když píšu...
Tohle jsem psala do soutěže:)Má  celkem 4 A4, takže to sem budu dávat postupně.


             Dobrodružství vyvolené Irene                 
                                      aneb
         až spadne poslední hvězda


"Haf, haf, haf! A proto si myslím, že univerzitu budu skvěle reprezentovat v tomto psím obleku." "Ta dívka je skvělá, tu chci jako maskota!" řekl ředitel. "No já nevím.." nesouhlasil pan Mark. "Irene,vstávej! Už je půl osmé! Na osmou jdeš k zubaři." "Jo,hned jsem na nohou."





"Vyčistila sis zuby,jak jsem ti řekla? A nasnídala ses trochu?" "Mami, není mi pět."
Ve skutečnosti mi je sedmnáct, jmenuji se Irene, mám dlouhé černé vlasy, oblékám se ve stylu Ghotic...a to je asi tak všechno. Mamka zastavila na posledním volném místě, viděla jsem v jejím obličeji výraz , který měl vyjadřovat mámin smutek z toho, že přijdu o čtyři hodiny školy a taky si určitě v duchu nadávala, že se nechala přemluvit. Já jsem ale byla spíš nadšená a patřičně hrdá, že se mi mamku podařilo přemluvit, aby mě nechala pro dnešek doma. Vystoupila jsem z auta, následovala mamku do čekárny a podivila se nad počtem pacientů v čekárně(bylo jich tam asi padesát), to všechno beze slova. Po asi dvou hodinkách čekání na mě konečně přišla řada. Všechno proběhlo, tak jako vždycky, kontrola a velice "překvapivé" zjištění, že je všechno v pořádku. "Nashle!" rozloučila jsem se. Mamka šla ještě taky na prohlídku, takže jsem dostala příkaz
jít pěšky domů. Zmáčkla jsem kliku a konečně vypadla ze zadýchané čekárny.
Naproti domu ve kterém sídlil zubař, byl minimarket. Řekla jsem si,že si ještě zajdu koupit čokoládu (naprosto normální návyk čokoholika). Vedle minimarketu stojí ještě starý pochybný dům, kterému se radši každý vyhýbám. "Brý den. Jednu tuhle mléčnou." řekla jsem já, ale z počasí (byl právě naprosto hnusný podzim) mi legračně přeskakoval hlas. "Dobrý den.Dvacet pět korun, bych vás poprosila." peníze jsem prodavačce dala a odešla pryč.
Když jsem vyšla ven, byl na jedné zahradě akorát nějaký strašně nadšený zahrádkář, jinak nikdo jiný. Prošla jsem kolem toho starého domu. Teda,chtěla jsem projít, ale pak se ozval z roští hlas, někdo zašeptal: "Irene, pojď sem.Prosím, pojď sem, neboj se, musíš mi pomoct!" hlas zněl tajemně, na druhou stranu lákavě. Pomalu jsem otevřela zrezivělou branku a plížila jsem se směrem ke křoví. Všechno se sehrálo tak rychle, že mě ani nenapadlo, že by mohl ve křoví čekat úchyl nebo třeba vrah. Ale už jsem nemohla jít zpátky. Najednou z keře někdo vyskočil, ale neviděla jsem mu do tváře. Měl dlouhé černé kápě a táhl mě do neznáma.
Nevím, kam jsme běželi, ale najednou jsme se ocitli v divné společnosti.
Bylo tam hodně lidí, ale "můj tajemný" se koukal nejvíc na ženu v červených šatech se zrzavými vlasy a drzými pihami na tváři. "Ehm…" žena si významně odkašlala a celá společnost se otočila. Na mně. "Ahoj Irene, patrně a já se ti nedivím, jsi asi hodně
zmatená. Pokusím se ti teď ve zkratce vysvětlit, kdo jsme a proč tu jsi ty. Na začátek tě musím ujistit, že tady čas neutíká, takže žádný stres. Ocitla si se ve společnosti vybraných. Bojujeme proti andělům zla. Hlavně proti Akariovi, protože může způsobit zánik země a i nás.Musíme jeho a jeho kumpány porazit, než spadne poslední hvězda. A to je... za týden." zírala jsem na ní.
"Každému se taky přiřadí jeden anděl ochrany, protože ho často budeš potřebovat.

AK asi spí zimním spánkem...

25. ledna 2011 v 18:39 | Corniana |  Když píšu...
Jsem zase zpět,tentokrát s trochou kritiky.Nejdříve musím podkovat za skvělý ohlas ke včerejším fotkám.To opravdu potěší.Ještě chci dodat,že kočky nejsou naší rodiny.A teď již k tomu,co jsem tu chtěl napsat.Nezabíjejte mně,ani se o nepokoušejte,protože to je MŮJ názor a TY s ním nemusíš souhlasit.


AK asi spí.Žádné články,kromě těch nejnutnějších(i když někdo by řekl,alespoň něco),ale když si hrajou na něco víc,tak tohle je docela slabota.Když výjde Obšťastník,tak je i o výmluvách,okolnostech a příčinách zpoždění.Přijímání jsem nepochopila,protože jsem objevila jeden
opravdu "skvělý" blog do AK(samozřejmě nebudu jmenovat),který by za Kruta neměl šanci.Jsem za AK ráda, ráda v něm jsem,ale od té doby,co je řídí nové členstvo to jde s AK z kopce.Jediný příjemný člověk ze zastupitelstva je Marcel Jung.Ostatní mně svým přístupem udivují(ne všichni).Doufám a modlím se za vylepšení situace.Neznamená to,že bych chtěla někoho pomlouvat nebo si stěžovat,jen si to myslím:)Čau,Corniana! 

Kočky

24. ledna 2011 v 19:08 | Corniana |  Když píšu...
Tak.Mám nový design,je nový týden(Kala:No nekecej).V sobotu jsem se sešla s učitelem na focení,mám z toho super pocit.Do článku jsem ale chtěla přidat fotky:)Kočičky!:D




žižka xD
Žižka II.:D
Teseus:)Kocour,brácha našich koček
A ještě z dálky:D
Naše Minnie-strašná fotka,ale ladí mi to do serie kočky
Tak to je vše-Ahoj,Corniana


Co si myslet o růžových blogerkách?

20. ledna 2011 v 18:58 | Valentýna Šatrová |  Když píšu...
Tak.Jednou to přijít muselo,taky se k tomuto tématu vyjádřím.Diskuze se opět rozvířily,když se objevil nový web Krásná.cz.Nevím,proč je třeba ta bubble-gum(či jak zní ta její "dokonalá" přezdívka) a ostatní jednou z nejlepších blogerek.Ale pak jsem se zamyslela.Nejlepší rozhodě nejsou,ale že by pro blog zase nic nedělaly..?Na jednu stranu to autorské blogy jsou,protože nekopírujou,tak proč je házíme do jednoho pytle?Všichni říkáme,jak jsou hrozné,tupé,lůžovéé,ale to nás dokáže ovlivnit barva designu?V tom případě na tom nejsem o moc líp:DProč je odsuzujeme jen proto,že mají jiné zájmy?Kluky,módu,líčení...Na tom není nic špatného.I já snažím dobře se oblékat,abych nevypadala jako hastroš a proto musím být jako ty právé "žůžovky"?Já se jich na jednu stranu nechci zastávat,ale proč je na ně někdo tak hnusnej to nechápu.Nic nikomu nezkopírovaly,nic nikomu neudělali.Myslíte,že jim to není líto?Je to jako by na vás někdo zakládal anti-blogy,psal o vás hnusné články a všude vás ponižoval.Neoblíbenost je něco jiného,ale nenávist...Klidně se mnou nesouhlaste,já si to tak myslím!Corniana:)

Milujeme jablka!

17. ledna 2011 v 18:05 | Valentýna Šatrová
Jé,já mám nějaké blogerské období!Rozhodla jsem se vám tu přidat pár fotek z léto-podzimu:)
A protože mám strašně fotek na kterých jsou jabka,která se vám minule tak líbily,tak jsou tu další!:D



Raz,dva,tři-my jsme bratři!A zelení!:D
Zelenéééé!
Hodně jablíček:D
Tohle jste už mohli vidět:)





Pro dnešek vše a nezapomeňte!Jabka forever!!:D

Dnešní procházka

16. ledna 2011 v 19:22 | Valentýna Šatrová |  Já...(ano, ten nenapravitelný snílek)
Dneska jsem mamku přemluvila,že si po obědě vyjedem n procházku a,že si vezmu nový foťák.Bylo strašně hezky a teplo(počasí asi čte můj blog:D).Když jsme přijeli do krajiny,která není zas tak moc daleko od našeho města,byla jsem nadšená.Krajina jako z pohádky,výhled a sníh,který nebyl břečka,ale krásně se třpytil.Byla tam cestička nahoru na kopeček a tak jsme si s mamkou řekli,že se tam půjdem podívat.To jsme však ještě netušili,že kromě bahna,kamínků a vody se tam ještě skrývá super tlustá a super kluzká vrtstva ledu.Chvilku jsme se škrábali nahoru,ale pak si mamka všimla,že vedle nás by s dalo jít sněhem.A jak jsme si naivně mysleli,že sníh je pevný  a zmrzlý,ale to jsme se mýlili.Mamka šlápla do něhu a propadla se půl metru k zemi.Já se samozřejmě začla smát a hned jsem to taky zkusila.Pak jsme se bořili a mamka sešla zase zpátky na led.Doklouzali jsme se dolu a shodli jsme se,že tohle ne.Jeli jsme autem pryč a dojeli jsme na další místo.Tam byl krásný výhled na hory,tak jsem chvilku fotila.Jeli jsme na další místo.A tam to bylo nejlepší.Mamka mi v autě říkala,že támhle je u země pára a já jsem z toho byla tak nadšená,že mamka byla přinucena zastavit a já jsem si to kráčela vyfotit.Jenže jsem nějak neposlouchala mamku,která mě varovala,ať jdu po trávě a né menším rozbahněným políčkem.A ta jsem polem proběhla.Boty jsem měla(s prominutím) jak prase.A tak jsem se rozeběhla směrem ke sněhu,že si boty očistím.Stoupla jsem na sníh a propadla jsem se asi metr do země.Takže mokrá a špinavá jsem šla do auta,kde mně mamka dala nohy do igelitky:D  Super procházka,dám sem potom fotky...xD

Zaženěme zimu fotkami!

16. ledna 2011 v 12:49 | Valentýna Šatrová |  Já...(ano, ten nenapravitelný snílek)
Tak.A mám té "zimy" po krk.Nikde sníh,všude nepořádek.A tak jsem se rozhodla,že sem dám nějaké letno-podzimní fotky na rozveselení:)Vyhrabala jsem je včera.Jsem s nimi spokojená!:D

KLIK NA CČ:)

Jenom tohle Paula ráda!

15. ledna 2011 v 10:33 | Valentýna Šatrová |  Já...(ano, ten nenapravitelný snílek)
Tak.A je to.Je to pryč,konec žranice,konec prázdnin.Začátek pololetních písemek.Ale  stějně si na vás udělám čas!Tak.Pro vaší informaci(Kala:Ty tomu jednomu člověku denně vykáš?)jsem si založila Deviantart a naprosto jsem se do něho zamilovala,nevydržim bez něj ani chviličku:DJo,ten nadpis je jako vždy skvělej!:DZa to nemužu já,to moje Schauma.Néé,to ta reklama...:D
V mimulém článku jsem vám psala o své nové zrcadlovce.Já bych chtěla využívat všechny její schopnosti,ale sama se s tím nenaučím.A tak mi mamka našla učitele.Tady jsou jeho stránky:
                                        Můj budoucí učitel-podle mně talent!
Jo abych nezapomněla-Můj DA

Tak a teď vám sem přidám pár fotek.

Detail
Díra do nebe
Oleandr
Léto u bazénu